Petra Vychytilová, výtvarnice a spisovatelka

Burdybáč, aneb dětská kniha s poselstvím

____________________________

Znáte to. Blaženě si usnete zachumlaní v povlaku na peřinu ve své oblíbené mezeře mezi postelí a stěnou a ejhle... Když se vzbudíte, místo laskavé babičky s přichystanou vynikající snídaní na vás nedůvěřivě pohlíží neznámé modré chundelaté stvoření a ještě u toho hartusí. Že se vám nic podobného doposud nepřihodilo? To osmiletý klouček Nikita by mohl vyprávět!

Poutavý příběh z pera Oleny Laň, bezesporu zaujme čtenáře nejenom věku hlavního hrdiny, ale i jejich rodiče. Dobrodružné vyprávění o obyčejném klukovi Nikitovi, který se nechtěně dostane do společnosti burdybáče Matěje, je plné nečekaných okamžiků a dějových zvratů. Napínavé pasáže bohaté na kouzla, čáry a přírodní magii, protkané únosy, léčkami, zradou, ale i věrností a opravdovým kamarádstvím na život a na smrt, střídají odlehčené části podbarvené jemným humorem. Kniha s jasně vymezeným environmentálním poselstvím má a dlouho bude mít čtenářům co říci.

Ukrajinská autorka, nyní žijící v Praze, mezi klasické pohádkové postavy, jakými jsou rusalky, víly, skřítkové, vodník, čerti, drak i méně častí vlkodlaci a polednice, zakomponovala a barvitě vykreslila bytosti vycházející ze slovanské démonologie. Kdo si dnes dovede představit mavky, ňavky, bluda, polesuna, polevika nebo mamunu?

Chcete se dovědět, jakou roli ve strhujícím, prudce gradujícím příběhu sehráli podzemní démon Vij – posel smrti, matka nočního děsu Mora nebo jednooká obryně Licho? Nezbývá, než se začíst do knihy Burdybáč aneb ten, který žije v botě, vydané v edici Miraculum Octavum Mundi a bohatě vyzdobené tajemnými ilustracemi Jana Skorky Lauka. A nechat se unášet na okouzlujících vlnách fantazie.

Autorka: Petra Vychytilová

 

Miroslav Moravec, vydavatel

O "Burdybáčovi", aneb o knížce

__________________________

Kdo je vlastně Burdybáč?

Paní spisovatelka s Olena Laň je přesvědčena, že každý z nás se aspoň jednou v životě stal obětí burdybáčů. Nebo se vám nikdy neztratila bota, popřípadě obě dvě?  Nebo oblíbená hračka?  Večer byla pod postelí a ráno ji marně hledáte. A za všechno můžou právě ONI! Ti zlodějští burdybáčové. Tihle malinkatí človíčkové vypadají spíš jako kocouři: huňatý kožich, čumáček vystrčený dopředu, ostrá ouška a krátké oblé ocásky. Vlasy do všech stran, ostré zuby a ptáte se, kde bydlí? Přece v těch ukradených botách! 

Spisovatelka Olena Laň, která je autorkou a tedy i vlastně matkou onoho zlobivého, škodolibého a přesto, jak se z příběhu postupně dozvíme i milého a bezesporu pak sympatického skřítka. V knížce ho popsala do všech detailů, jak Burdybáč vypadá, jak a kde žije a co všechno umí a dovede. Mnoho jeho vlastností se odráží i v nás lidech. O prvotní myšlence na Burdybáče a o jeho příběhu řekla sama spisovatelka v rozhovoru následovné:

"Úmysl napsat knihu na motivy slovanské démonologie jsem dostala před několika lety. Zpracovávala jsem materiály sborníku odborných statí Ukrajinci: víra, pověry, démonologie a byla jsem nesmírně překvapena, že hodně málo víme o tom, jak vnímali a viděli svět kolem sebe naši předkové. Jejich lesy, řeky, jezera, ale i obydlí, vše bylo obsazené nespočtem pohádkových postav. Každý region měl svoje "divoké" i "domácí" duchy a skřítky, o kterých nemáme ani ponětí.

Je to správné?, ptala jsem se sama sebe. Dnešní děti bez zaváhání odpovědí na otázku jak vypadá řecký satyr, ale nedovedou popsat bluda, mamunu, ňavku... Dalším podnětem k přemýšlení byla Encykloppedie nadpřirozených bytostí, díky ní Burdybáč překročil mytologické hranice Ukrajiny, zůstal však ve slovanském světě."

Autorka stvořila vlastní složitý, mnohovrstevný svět, který funguje podle mytologických i logických zákonů, "zalidnila" jej postavami slovanské démonologie. Dobrodružství, které prožívá Nikita, je vystavěno na klasických základech fantasy, kdy hrdina prochází příběhem v doprovodu - v tomto případě - mytologických či smyšlených postav, aby splnil úkol. Někdy musí zachránit celou planetu, jindy, jako v našem příběhu, zachraňuje a bojuje "jen" o jeden nevelký les. Neznamená to, že by boj byl méně urputný a nelítostný. Naopak, vždyť o to, co je nám blízké a milé bojujeme přece nejodhodlaněji.